Co je to: oltář?

Ve vsuvce o velikonoční době se nachází překvapivá věta o duši. Je nazývána hrobem, ale hrob se otevírá a stává se oltářem, na němž obětuje sám Kristus. Duše jako oltář! Takový oltář musí být něčím zcela živým a vnitřním, a nikoli nějakým vnějším předmětem. Když slavíme Obřad posvěcení člověka, máme však oltář před očima v hmotné skutečnosti. To nás vyzývá hledat v něm, stejně jako ve vnějším předmětu, stopy, které v obrazné podobě vyjadřují vyšší skutečnosti života, duše i ducha a které teprve dělají oltář oltářem.

***

Je-li to možné, má oltář stát na východní straně kostela, kaple nebo prostoru, který se používá k obřadům. Kněz – a spolu s ním i sbor – je tak při celebrování obrácen na východ, ke směru, kde vychází slunce. Pozadí oltáře má tmavofialovou barvu, která v duši vzbuzuje náladu odevzdanosti. Ideální je, když oltář může stát na třech stupních. Slovo oltář pochází z latiny a znamená: povýšené místo. Proto jsou tři stupně vítány, ale nejsou nutné.

Nejnápadnějším prvkem oltáře je takzvaný korpus. Má viditelně tři rozměry a zabírá určitý prostor. Materiál může být různý – většinou dřevo nebo kámen – a jeho tvar má připomínat hrob. Stojí tam a nese všechno ostatní. Na něm je deska, která je většinou ze stejného materiálu, ale pokrytá bílým ubrusem. Znázorňuje stůl. Deska již není trojrozměrná – protože třetí rozměr není podstatný – ale je plochou. Je tu jakoby povýšený kousek povrchu Země, která nás živí svými plody a stále nám – chceme-li to tak vyjádřit – velkoryse prostírá stůl. Před korpusem visí barevná látka. Ta sice také má rozměr, ale podstatná je pouze barva, která se mění podle slavnostní doby a opět vzbuzuje náladu spojenou s tou dobou. Tato trojice je podkladem všeho dalšího.

K stálému vybavení oltáře patří ještě svícny se svíčkami a obraz. Protože svíčky nejsou úplné bez hořícího plamínku, zatím je vynecháme. Obrazy mohou být velmi různé. Často se používají ty obrazy, které tehdy sloužily při založení Spoločenstva kresťanov v Dornachu. Jsou to dva obrazy: takzvaný Redentore neznámého italského mistra kolem roku 1500, který visí v Miláně, a Kristus na kříži od Mateja Grünewalda – jeho poslední obraz s tímto námětem, namalovaný kolem roku 1525, který se nachází v Karlsruhe. V různých kostelích či kaplích se však dnes používají nové obrazy, vytvořené přímo pro tento účel.

Obraz je naprostým protikladem korpusu oltáře. Má sice také rozměr v prostoru, ale ten jako takový nemá význam. Obraz chce něco ukázat. Podstatné je pouze jeho poselství, jeho obsah. Samozřejmě se používají různé materiály – plátno nebo deska s rámem a mnoho barev –, ale ty slouží jen k tomu, abychom obraz mohli vidět. Obrazy jsou sice velmi různé, ale všechny mají ukázat tři prvky: tvář vzkříšeného Krista, jeho žehnající pravou ruku a kříž. Z této trojice je tvář nejvíce samotným obrazem. (Je zajímavé, že Slovinci tvář přímo nazývají obrazem.) Poukazuje na něco mimo čas a prostor. Žehnající ruka, ačkoli je také jen obrazem, přesto jakoby něco dělá. Žehná. A kříž – rovněž jen obraz – poukazuje na čin, který se kdysi odehrál v pozemském prostoru a čase. Tato trojice nám zviditelňuje nadsmyslovou skutečnost, která je však sama v sobě odstupňovaná.

Mezi korpusem s deskou a barevnou látkou, které jsou jakoby nejvíce přítomny v prostoru, a obrazem, který do prostoru vnáší něco nadsmyslového, je sféra, kde se něco odehrává jen v okamžiku obřadu. V tu hodinu svítí svíce, zaznívá slovo, které je napsáno v knize, a je tam kalich s paténou1, s chlebem a vínem, kolem nichž se zdvihá dým kadidla. Je to opět trojice. Světlo je jako obraz, jen svítí. Kalich, chléb, voda, víno a kadidlo jsou pozemské substance a slovo je cosi mezi nimi. Na průběhu Obřadu posvěcení se tedy účastní tři trojice: oltář jako hrob, deska a barevná látka, substance, slovo a světlo, obraz s křížem, žehnající rukou a tváří Kristovou.
V dalším článku si vše ještě prohloubíme.

Frank Peschel

--------------------------------------
1 Paténa je stříbrný talíř na chléb.

Související články

O vztahu sňatku ke Slovu

Stáhnout jako PDF verzi Svatba neboli svátost manželství je poslední svátostí v jejich celkovém organismu, neboť určitou dobu po svatbě se obvykle narodí dítě a následuje křest…

Číst dále