Sedm kroků zmrtvýchvstání – část první
Biblické zprávy o zmrtvýchvstání jsou velmi různé. Dnešní člověk si proto často myslí, že nemohou být skutečné. Když je však čteme nepředpojatě, s překvapením zjistíme, že v zdánlivě náhodném sledu evangelií, stejně jako v počtu a časovém sledu vyprávěných událostí, je určitý řád, který nás vede blíže k pochopení zmrtvýchvstání.
Prázdný hrob
Zprávy o událostech velikonočního jitra popisují všechna čtyři evangelia tak, jako by zachycovala vždy jiný, po sobě jdoucí okamžik. Podle Matouše přicházejí ženy k hrobu ještě za tmy, právě v okamžiku, kdy zemětřesení odvaluje kámen, kterým byl zavalen vchod do hrobu. Zjevuje se jim majestátní andělská bytost, která tyto jevy způsobuje. Svým vzhledem připomíná blesk a sníh a zdá se, že je doma ve všem, co se v přírodě děje. Tato bytost ženám zvěstuje zmrtvýchvstání.
U Marka události pokročily. Kámen je již odvalen a právě vychází slunce. Anděla, který ženám zvěstuje zmrtvýchvstání, popisuje jako mladíka, symbol síly právě se rodícího dne – nového začátku. V Lukášově evangeliu už ženy vstupují do hrobu, hledají Ježíše, ale nenajdou ho. Tu se jim zjeví dva andělé, kteří jim zvěstují zmrtvýchvstání a vyzývají je: „Vzpomeňte si na jeho slova“.
Když ženy (u Jana pouze Marie Magdalena) ohlásily učedníkům, co zažily u hrobu, rozběhnou se Petr a učedník, kterého Pán miloval, aby všechno viděli na vlastní oči. Zde Jan popisuje, co bylo ve skutečnosti možné vidět: v hrobě už není Ježíšovo tělo, ale pouze plátno, do něhož bylo tělo zavinuto. Šátek, kterým byla přikryta tvář, leží trochu stranou. Jan dodává, že tento učedník všechno vidí a uvěří. Uvěří při pohledu na prázdnotu – nepřítomnost.
Hrob není úplně prázdný – zůstala v něm plátna. To znamená, že Ježíšovo tělo nikdo neodnesl – to by ho odnesl i s plátnem. Tělo se však dosud neznámým způsobem jakoby rozpadlo a zmizelo. Toto první setkání se zmrtvýchvstalým je zpočátku zcela nepochopitelné. Jak jinak? Stalo se něco, co přesahovalo všechny tehdejší lidské zkušenosti.
Zahradník
Poté, co Petr a Jan odejdou domů, zůstane u hrobu (podle Jana) pouze Marie Magdalena. Sedí před kamennou komorou hrobu, v níž bylo uloženo Ježíšovo tělo, a pláče. Tu se jí zjeví dva andělé – jeden sedí na místě, kde byla Ježíšova hlava, druhý tam, kde byly nohy. Svou polohou dávají najevo, že po Ježíšově těle zůstala jakoby neviditelná stopa, něco jako duchovní otisk. Andělé se jí ptají, proč pláče. Marie Magdalena odvrací zrak a spatří postavu, kterou považuje za zahradníka. Ten se jí ptá, proč pláče a koho hledá. Marie Magdalena, myslíc si, že on tělo odnesl, ho prosí, aby jí řekl kam. Tu ji Ježíš osloví jménem a ona ho pozná. Je to síla lásky, která jí dává možnost poznat ho, síla lásky člověka, který na sobě zakusil milost vedoucí k novému životu.
Lámání chleba
Následující událostí je cesta dvou učedníků do Emauz, kterou popisuje Lukáš. Silně pochybují o tom, co se stalo, a nevědí, co si mají o zmrtvýchvstání myslet. Po cestě se k nim někdo přidá a vyptává se jich na všechno s takovým zájmem, jako by vůbec nic nevěděl. Vypravují mu všechno, co vědí, a to dává jejich spolucestujícímu možnost připomenout jim různá slova z Písma svatého, která se týkají Krista, jeho smrti a zmrtvýchvstání. Postupně začínají rozumět tomu, co se stalo, stále však nevědí, kdo je jejich spolucestující. Při tomto setkání jde o hledání vnitřní jistoty. Ta je podmíněna určitým stupněm poznání a porozumění. Teprve potom je možné uchopit něco z nadčasové a nadprostorové podstaty Zmrtvýchvstalého. Tomu lze říkat víra.
Učedníci prosí neznámého, aby s nimi zůstal. Při společném jídle bere do rukou chléb, děkuje, láme ho a rozdává jim, a tu ho učedníci poznají. Zde se poznání a víra navzájem doplňují a posilují.
Dárce pokoje
Na konci toho dne se Zmrtvýchvstalý ukázal všem jedenácti apoštolům. Jan zdůrazňuje, že vešel do místnosti, ačkoli dveře byly zavřené. Pozdravil je slovy: Pokoj vám. A přitom jim ukazuje rány po ukřižování. Záhadné – jeho tělo nepodléhá zákonům pozemské hmoty (vstupuje přes zavřené dveře), ale na něm jsou rány jako na hmotném těle. Je to jiné tělo, ale s původním tělem je souvisle spojeno. Nese stopy po mučednické smrti, což znamená, že tato smrt je nedílnou součástí nového života, je jeho základem a předpokladem. Jinak řečeno: nový život je plodem oné smrti a bez ní by vůbec nebyl možný. Dosavadní život bude mít, i když musíme zemřít, souvislost se životem budoucím. Plody pozemského života nevyjdou vniveč, ale proměněné budou existovat dál. To je nejhlubší smysl slov Kristových: Pokoj vám.
Podle článku „Sedm kroků zmrtvýchvstání“ od Franka Peschla, faráře Spoločenstva kresťanov ve Vídni. Původní článek vyšel ve sborníku „Okruh a střed“ 1/2004